Ve druhé polovině listopadu a v prosinci roku 1989 se v naší zemi stalo mnoho převratných událostí. Připomenutím společenské atmosféry před 25 lety nechť jsou ukázky článků z tehdejšího Rudého práva. Začátek je ve znamení sebechvály téměř všemocné KSČ na jejím XVII. sjezdu v roce 1986. Po 17. listopadu 1989 přichází přiznání protirežimních protestů (samozřejmě protisocialistických živlů „za podpory západních sdělovacích prostředků“). V dalších dnech se strana snažila obrátit k dělnické třídě a v tisku se objevily výzvy ke klidu, rozvaze typu „dialog ano, ale socialismus si rozvracet nedáme“. Ale už ani to nepomohlo a situace se tehdejšímu vedení strany a vlády vymykala kontrole. Média musela připustit, že protesty probíhají po celé zemi a jen v Praze se jich účastní statisíce lidí. V pátek 24. listopadu 1989 odstoupilo celé vedení KSČ, pět dnů poté byl zrušen článek ústavy o její vedoucí úloze ve společnosti a byl tak naplněn jeden z hlavních požadavků demonstrujících – „Konec vlády jedné strany!“.
Poslední velkou společenskou změnou v bouřlivém roce 1989 byla volba nového prezidenta. Dva dny před koncem roku byl do této funkce zvolen Václav Havel a nahradil tak Gustáva Husáka (ten abdikoval 10. prosince). Novoroční projev prezidenta republiky 1. ledna 1990 se tak pochopitelně naprosto odlišoval od těch předchozích. Kdo by si to ještě rok před tím pomyslel!
25. 3. 1986 | 17. 11. 1989 | 18. 11. 1989 | 20. 11. 1989 |
21. 11. 1989 | 22. 11. 1989 | 23. 11. 1989 | 24. 11. 1989 |
25. 11. 1989 | 30. 11. 1989 | 30. 12. 1989 | 2. 1. 1990 |