Zpětná vazba, na které s námi tentokrát spolupracovali rodiče studentů, přinesla řadu podnětných a užitečných informací. Abychom potenciál shromážděného datového materiálu dál využili, je třeba jej podrobně analyzovat, z rozboru pak nutně vyplývají konkrétní kroky a opatření. Obojí, analýzu i reakci na ni, shrnuje následující text.

Úvodem je třeba napsat, že velmi příjemné překvapení na nás čekalo v závěrečných komentářích, kterými rodiče své dotazníky uzavírali. V době, kdy je celá česká společnost unavená nekonečnou pandemií a kdy veřejný prostor stále častěji ovládají negativní a destruktivní emoce, je neobyčejně povzbuzující a občerstvující číst vzkazy typu: „Velké poděkování vyučujícím za snahu a trpělivost!“ „Z pohledu rodiče GHB zvládá distanční výuku systémově výborně! Děkujeme, vydržte.“ „Vydržte, díky, že to zvládáte.“ „S online výukou na GHB jsem velmi spokojená.“ „Děkuji za výbornou komunikaci se školou.“ „GHB (učitelé) velice dobře zvládají komunikaci na dálku. Vycházejí žákům vstříc. Děkujeme za včasné informování ohledně plánovaného provozu na další týden. Jako rodič jsem s výukou spokojena.“ „Vydržte, děkuji, že to takto zvládáte.“ „Dekuji za to, jak jste se s distancni vyukou poprali. Komunikace k detem, informace a zpetna vazba je super.“

Kvůli přehlednosti se následující analýza drží pořadí otázek. Na dotazník odpovědělo 333 rodičů ze 484, což znamená, že shromážděná data reprezentativně a objektivně reflektují názor rodičovské veřejnosti. Je očekávatelné, že nejméně odpovědí zaslali rodiče studentů posledních ročníků, těší a zavazuje nás vysoká návratnost všech ostatních tříd čtyřletého i osmiletého cyklu. (Odečteme-li maturitní ročníky, pak návratnost dotazníku činí 80%.)

První otázka dotazníku „Ohodnoťte, jak váš syn/vaše dcera zvládá distanční výuku“ přinesla povzbuzující výsledky. Drtivá většina odpovědí se pohybuje na škále „bez obtíží/ s menšími obtížemi“, vypovídá tedy o tom, že mantinely výuky ve škole jsou nastaveny smysluplným způsobem. Skupina studentů, kteří pracují s většími obtížemi, či dokonce výuku nezvládají, je velmi malá, ale je důležité, aby ti rodiče, kteří zvolili tuto odpověď, dále konkretizovali, v čem problémy jejich dětí spočívají. Někteří z nich už tak učinili prostřednictvím slovních vyjádření, která mohli připojit na konci dotazníku, a jsou pro nás podnětem k další práci, je ale žádoucí, aby své potíže dále komunikovali s vyučujícími konkrétních předmětů, případně s třídními učiteli.

Druhá otázka „Vyberte, které problémy vašeho syna/dceru při online výuce nejvíce trápí“ byla záměrně nastavena tak, aby respondenti mohli zvolit více možností – chtěli jsme získat reálnou mapu konkrétních problémů, s nimiž naši studenti při výuce zápolí. Výstupy z této otázky potvrzují vážnost potíží, v nichž se české školství kvůli nekonečně dlouhému přetržení prezenční výuky ocitlo: Ze zvolených odpovědí drtivě převládají ty, které reflektují nedostatek přímé komunikace se spolužáky a vyučujícími. Ukazují tak, jak důležitou roli hrají školy při socializaci, tedy začleňování mladých lidí do společnosti a jak vážné problémy vyplývající z dlouhodobě chybějících sociálních kontaktů v klíčovém věku mladých lidí budeme muset jako společnost v budoucnu řešit.

Třetí nejčastěji volenou možnost „internetové připojení“ je pro naše potřeby užitečné spojit se 47 rodiči, kteří volili „nedostatek klidu na práci“ a s 21 volbami „špatného technického vybavení“. Relativně velké celkové množství těchto odpovědí nám pedagogům užitečně znovu připomíná, že řada studentů čelí při distanční výuce potížím. Není v moci studentů tyto problémy vyřešit a nutně se negativně odrážejí na jejich studijním úsilí.

69 rodičů zvolilo možnost „přetížení zadávanými úkoly“. Ze slovních vyjádření v poslední části dotazníku je patrné, že řada z nich zde své potíže konkrétně verbalizovala. Tato zjištění budeme dále komunikovat s vyučujícími, jichž se týkají. Pokud rodiče, kteří vnímají své děti jako studiem přetížené, v poslední části ankety dál tuto přetíženost konkrétně nespecifikovali, je žádoucí, aby tak učinili v přímém kontaktu s danými vyučujícími.

54 rodičů zvolilo variantu „nejsou problémy s distanční výukou“. I toto číslo má užitečnou výpovědní hodnotu v mozaice zvolených odpovědí.

U čtvrté otázky „Jak hodnotíte počet online hodin, které má váš syn/dcera“ nás jednak zajímalo celkové vyznění za školu jako celek, jednak jsme chtěli znát mapu jednotlivých tříd. Jestliže v rámci celé školy významně převládají odpovědi „počet online hodin je přiměřený“, pak je to pro nás především signálem, že se nám podařilo rodičům i studentům vysvětlit principy smysluplné online výuky, která dělí počet hodin synchronní a asynchronní výuky v poměru cca jedna ku jedné.

Analýza odpovědí z jednotlivých tříd nás podpořila v úvahách, že v některých z nich je na místě ve vybraných předmětech 0,5 – 1 hodinu synchronní výuky přidat:

• V 1.A dojde od příštího týden k navýšení počtu synchronních hodin českého jazyka o 1 hodinu. (V týdnu od 15. 3. tak budou mít primáni čtyři hodiny českého jazyka synchronně, v následujícím tři.) Výuka anglického jazyka se zde navýší o jednu hodinu na tři hodiny týdně.
• Ve 2.A navýšíme počet hodin druhého cizího jazyka (NJ, FJ) na dvě hodiny týdně a českého jazyka na dvě a půl hodiny týdně. (V týdnu od 15. 3. tak budou mít sekundáni tři hodiny českého jazyka synchronně, v následujícím dvě.)
• Ve 3.A navýšíme počet hodin druhého cizího jazyka (NJ, RJ) na dvě a půl hodiny týdně. (V týdnu od 15. 3. tak budou mít terciáni tři hodiny druhého cizího jazyka synchronně, v následujícím dvě.)
• Analogicky navýšíme počet hodin druhého cizího jazyka v 1.C a 1.D (NJ, RJ, FJ). (V týdnu od 15. 3. tak budou mít studenti prvního ročníku tři hodiny druhého cizího jazyka synchronně, v následujícím dvě.)

Odpovědi na otázku „Jak hodnotíte množství zadávaných úkolů“ nejčastější volbou „počet úkolů je přiměřený“ opět vypovídají o tom, že množství úkolů do asynchronní výuky se rámcově daří volit přiměřeně. 51 voleb „úkolů je příliš“ koresponduje s 69 volbami „přetížení zadávanými úkoly“ z druhé otázky. U těchto odpovědí je velmi důležité, aby rodiče konkrétní potíže dál řešili, jak je popsáno u komentáře ke druhé otázce.

Odpovědi na šestou otázku „Pokud chcete sdělit další připomínky či podněty k online výuce na GHB, prosím pište“ nám poskytly řadu užitečných zjištění. Celkem 63 rodičů tuto možnost využilo a zanechalo nám vzkaz. Dle svého charakteru se dají tyto vzkazy rozdělit do dvou skupin. V první z nich jsou konkrétní připomínky ke konkrétním předmětům a vyučujícím. Ty „pošleme“ dál a budeme je řešit s danými vyučujícími tak, abychom dále vylepšovali fungování školy jako celku. O tom, jak nás překvapily odpovědi z druhé skupiny, tedy veskrze pozitivní a povzbuzující vzkazy všem učitelům, jsme psali výše.

Na závěr celé analýzy ocitujeme vzkaz, který pregnantní zkratkou shrnuje situaci nejen naší školy. Konstatování není nijak růžově, odráží realitu takovou, jaká je, ale závěrečné poděkování přináší potřebnou vzpruhu: „Dobrý den, zdá se mi, že děti ztrácí motivaci učit se. Online výuky je ažaž, navýšit ji by asi problém nevyřešilo. Chybí jim atmosféra školy, reálný kontakt, vztahy. Od toho se odvíjí i jejich schopnost učit se v souvislostech. Ono už jim ale nejde ani to strohé naučení se něčeho zpaměti. Už jsou vyčerpaní. Přeji vám všem hodně sil a vytrvalosti. Není to lehké ani na jedné straně monitoru. Děkujeme, že to nevzdáváte.“

I my děkujeme všem, kterým není fungování školy lhostejné, a obracíme citovaná slova zpět k vám, rodičům i studentům: Děkujeme, že to nevzdáváte.