Vítejte na webu Gymnázia Havlíčkův Brod
- formujeme zdravě kritické a sebevědomé osobnosti ve vstřícném a tvůrčím prostředí
- výsledky studentů nás řadí ke školám, na které je spolehnutí
- fungujeme 288 let, máme na co navazovat
Gymnázium Havlíčkův Brod otevírá pro školní rok 2024/2025 dvě třídy čtyřletého cyklu (60 uchazečů z 9. tříd) a jednu třídu osmiletého cyklu (30 uchazečů z 5. tříd). Čtěte více o průběhu přijímacího řízení nebo se vydejte na virtuální prohlídku školy.
Včera, ve středu 13. října podlehl po udatném boji zákeřné chorobě dlouholetý pedagog brodského gymnázia, pan učitel Milan Zimpl. Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 19. října v 9.00 hodin v obřadní síni na novém hřbitově v Havlíčkově Brodě.
Milan začal na brodském gymnáziu učit v roce 2016. Dlouhá léta před tím pracoval v téže profesi na brodské stavební průmyslovce a při nástupu na gymnázium ho provázela pověst oblíbeného a zručného kantora chemie a matematiky.
Od samého začátku Milanova zdejšího působení se ukazovalo, že pověst se v tomto případě naprosto shoduje se skutečností. V jeho osobnosti se snoubila vynikající odborná erudice s láskou k vyučovaným oborům a vlídným, ale spravedlivým a pevným vedením studentů. Velmi brzo se začaly projevovat jeho další pozoruhodné profesní dovednosti. Milan byl nenahraditelným pomocníkem při práci na evropských projektech, matematickou přesnost uměl propojit s ojedinělou administrativní důsledností. Nebál se využít své výbavy v komunikaci v anglickém jazyce a v rámci „erasmovských“ projektů spolehlivě provázel studenty po nejrůznějších koutech Evropy. Byl věrným spolupracovníkem při propagaci školy mezi zájemci o studium z řad žáků devátých tříd základních škol, uměl pro ně připravit atraktivní experimenty jak v laboratoři chemie, tak v badatelském centru, za jehož fungování několik let zodpovídal. Jakožto koordinátor středoškolské odborné činnosti dokázal mezi studenty vzbudit zájem o vědeckou práci, reprezentoval v té věci školu a dohlížel na její studenty v okresních a krajských kolech soutěže.
Výčet všech těchto obdivuhodných Milanových dovedností však jen naznačuje vzácnější a bytostnější rozměr jeho osobnosti. Všichni, kantoři, studenti, se kterými nyní na Milana vzpomínáme, shodujeme se v tom, že nejkrásnější na něm byly jeho láskyplná oddanost rodině a srdečné a přátelské vztahy, které dokázal navazovat a udržovat se všemi, které potkal. Další obecná slova o tom by se snadno mohla stát prázdnými, proto místo nich raději zprostředkujeme mnohem výmluvnější střípky vzpomínek Milanových studentů, kteří se na nás s nimi v těchto dnech spontánně obracejí. Dáváme zde prostor dvěma z nich:
První setkání s panem Zimplem už si přesně nepamatuji, ale celý život si ponesu pocit, který ve mně zůstává. V jeho přítomnosti jsem se cítil tak nějak pohodlně a uvolněně i přes fakt, že jeho vyučujícím předmětem byla matematika, která je vždy postrachem téměř každého studenta. S odstupem času jsem ve svém nitru celkem spontánně došel k velkému respektu a řekl bych i obdivu. Během středoškolských let jsem ve svém osobním životě měl jisté problémy, na které bylo velmi obtížné nalézt kloudná řešení. Pamatuji si, že mi s těmito těžkými chvilkami pomohl právě pan Zimpl. Dokázal mě vytáhnout z té hluboké temné propasti, ze které jsem se mohl jen těžko vyškrábat sám. Pan Zimpl uměl rozlomit pomyslnou bariéru mezi kantorem, formálním nadřízeným, a řekl bych, až přítelem. Na jeho popud jsem se mu svěřil se svými problémy, on posléze nastínil svoji minulost, která byla vcelku podobná. Dokázal mi poradit, pomoci, uklidnit mě a naučit se podívat na danou věc z jiného pohledu. Co bylo pro pana Zimpla vcelku typické, byly jeho sáhodlouhé rozhovory, do kterých vás zapletl mnohem efektivněji a ryhleji než lecjaký pavouk svoji kořist. Nicméně, těchto chvilek jsem si velmi vážil, protože koneckonců tyto rozhovory byly leckdy tak bohaté a zajímavé – těžko je něčím nahradit. Dokázali jsme probrat milion věcí a já si to moc užíval, i přesto, že jsem věděl, že za půl minuty mi zvoní na další hodinu v jiném patře. S panem Zimplem byla zkrátka od začátku studia do konce „fakt sranda“. Byl skvělý učitel, dobrý rádce a snažil se každého svého studenta vidět jako blízkého kamaráda, bez servítek a odstupu. A to na něm bylo skvělý.
Pamatuji si, jak jsem v prváku chtěl odejít z gymplu a přestoupit na IT do Jihlavy. Už jsem měl všechny papíry vyplněné a mířil s nimi do ředitelny, abych svůj odchod oznámil. Už jsem byl připravený zaklepat a vejít do kanceláře, když v tom mě Míla odchytil a řekl něco jako: „Pojď, musíme si promluvit!" Šli jsme do kabinetu, kde mi v podstatě hodinu vysvětloval, že já nejsem takový hlupák, abych gympl nezvládl, že se mám vykašlat na to, co si myslí mé okolí a mám se začít soustředit na to, co chci já. Kdyby tehdy tento rozhovor neproběhl, tak by se má budoucnost možná odvíjela úplně jiným směrem.
Milane, my všichni, učitelé i studenti, jsme vděční, že jsme Tě mohli potkat a být s Tebou. Nikdy na Tebe nezapomeneme, budeš s námi pořád.